V České republice platí pořekadlo “řemeslo má zlaté dno”. Přesto není žádným tajemstvím, že kvalifikovaných řemeslníků je na našem pracovním trhu zoufalý nedostatek. Mezi nejpoptávanější řemesla patří například zedníci, klempíři, tesaři, malíři, kominíci nebo svářeči. Posledně jmenovaná profese je přitom dobře placená, neboť malý počet kvalifikovaných profesionálů pociťují vedle soukromých osob zejména výrobní podniky. Další výhodou je, že svářeč nepotřebuje žádné konkrétní vzdělání a vystačí si s výučním listem v jakémkoliv oboru.
Jak se stát svářečem
Je to možná trochu s podivem, ale v naší republice na pozici svářeč neexistují žádné specifické požadavky. Jedinou podmínkou je úspěšně absolvovat svářečský kurz. Výhodu mají technicky vzdělaní lidé, avšak vstupním předpokladem je manuální zručnost, smysl pro detail a trpělivost. Určitě se hodí znalosti složení kovů a znalosti ze strojní výroby. Nejlepší předpoklady tak mají absolventi strojních oborů, vyučení zámečníci nebo obráběči. Samotný kurz z vás však dobrého svářeče neudělá. K tomu jsou zapotřebí roky praxe.
Metody svařování
Svařovacích metod je celá řada, přičemž platí, že se liší použitou technologií nebo svařovanými materiály. Mezi nejčastější metody, které musí svářeč ovládat patří:
111 - ruční obloukové svařování svařování obalenou elektrodou
114 - obloukové svařování plněnou elektrodou bez ochranné atmosféry
131 - obloukové svařování odtavující se elektrodou v inertním plynu
135 - obloukové svařování odtavující se elektrodou v aktivním plynu
136 - obloukové svařování plněnou elektrodou „trubičkou“ v aktivním plynu
137 - obloukové svařování plněnou elektrodou „trubičkou“ v inertním plynu
141 - obloukové svařování netavící se elektrodou v inertním plynu
311 - svařování a řezání kyslíko-acetylénovým plamenem
312 - svařování a řezání kyslíko-propanbutanovým plamenem
313 - svařování a řezání kyslíko-vodíkovým plamenem
Kurzy a školení
V České republice existuje mnoho svářečských škol a kurzů. Liší se délkou školení, cenami a také nabídkou svařovacích metod. Obvykle nabízejí teoretická i praktická školení. Praktická výuka probíhá v laboratořích, jež jsou uzpůsobeny jakékoliv práci. Ačkoliv jsou svařovací práce v různých oborech značně odlišné, na kurzu se naučíte základní sadu dovedností, které využijete všude. Každý kurz je zakončen platným certifikátem, který opravňuje svého držitele k výkonu konkrétní svářecí metody. Nejpoužívanější normu pro kvalifikaci svářeče představuje norma ISO 9606-1. Tento předpis upravuje zkoušení svářečů, vyhodnocování zkoušek, vydávání certifikátů a platnost zkoušky svářeče. Platnost zkoušky trvá 6 měsíců, přičemž platí, že se každého půl roku musí obnovovat.
Uplatnění svářeče na trhu práce
Ačkoliv v České republice už neexistuje samostatný studijní obor svářeč, svářeči se na tuzemském pracovním trhu bát o práci rozhodně nemusí. Zčásti za to může generační obměna, kdy dosluhující generace odchází do důchodu a mezi mladými lidmi není o tento obor dostatečný zájem. Přitom zájem o svářeče zejména u strojírenských firem nijak nepolevuje. Tyto společnosti dokáží kvalifikované řemeslníky adekvátně zaplatit a nabídnout jim i další benefity. Platí zde také přímá úměra. Čím specifičtější metodu svářeč odvádí, tím vyšší je jeho plat. Výši platu také ovlivňuje certifikát. Nejžádanější jsou držitelé evropského certifikátu.
