Staré české pořekadlo praví “Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem”. A nutno podotknout, že tento výrok přisuzovaný našemu prvnímu prezidentovi T.G. Masarykovi je v dnešní době aktuálnější než kdy dřív. Svět se globalizoval a nastala potřeba univerzálního jazyka, kterým by se všichni navzájem dorozumívali. Tuto úlohu na sebe vzala angličtina. Přesto by se naše jazykové schopnosti neměly omezovat pouze na anglický jazyk, protože na světě existuje řada regionů, kde je rozšířená jiná řeč a většina obyvatel anglicky nemluví. Týká se to například Jižní Ameriky, v níž se nejčastěji dorozumíte španělsky (prakticky ve všech státech kromě Brazílie, Guyany, Surinamu a Francouzské Guyany). Obdobná situace panuje v oblasti Blízkého východu, kde je dominantním jazykem arabština.
Úroveň jazykových schopností
Pro lepší identifikaci jazykových schopností se používá Společný evropský referenční rámec, který platí v celé Evropě a klasifikuje úrovně jazykových znalostí do jedenácti následujících tříd:
A0. Základní úroveň. Do této kategorie spadají studenti, kteří s daným jazykem zatím nepřišli do styku, případně mají jen nejzákladnější znalosti a chtějí si tyto základy zopakovat.
A1. Student se naučí rozumět základním frázím a slovům o sobě, své rodině a bezprostředním okolí. Důležité je, aby mluvčí mluvil pomalu a zřetelně. V písemné komunikaci dokáže napsat jednoduchý text (například na pohlednici pozdrav z dovolené) nebo vyplnit jednoduchý formulář, který obsahuje jeho osobní údaje.
A1+. Průměrný student dosáhne této úrovně jazykových schopností cca po roce a půl studia (pakliže se studiu věnuje dvě hodiny týdně). Obohatí si slovní zásobu na 500 - 700 slov a je schopen jednoduché konverzace, která se týká základních potřeb nebo věcí studentovi důvěrně známých. Jazykové školy v této rovině učí studenty komunikovat na základní témata, jako jsou rodina, práce, dovolená, denní program apod.
A2. Pakliže se posluchač dostane na tento level, zvládne velmi krátkou společenskou konverzaci, ačkoliv mu jeho jazykové schopnosti nedovolí, aby ji vedl sám. Při poslechu přeloží nejběžnější fráze a slovíčka. Rozumí oblastem, které se ho bezprostředně týkají (patří mezi ně například základní informace o sobě a své rodině nebo nakupování). Na úrovni A2 je také schopen napsat jednoduchý osobní dopis.
A2+. Stále se jedná o základní stupeň, ale studující již dokáže pochopit smysl krátkých jasných, jednoduchých zpráv a hlášení. Při čtení textů v cizím jazyce se orientuje v inzerátech, prospektech, jídelních lístcích, jízdních řádech a umí v těchto textech vybrat relevantní informace. V ústní komunikaci používá naučená slovíčka a fráze, přičemž platí, že se jedná o jednoduchou, přímou výměnu informací o tématech a činnostech, které dobře zná.
B1. Pro dosažení této úrovně je třeba studovat při rozsahu 2 hod./týden cca čtyři roky. B1 již umožňuje základní dorozumění v oblastech, kde se danou řečí mluví. Studenti běžně chápou smysl mnoha televizních programů a rozhlasových her (na témata, která dobře znají nebo se jich nějakým způsobem dotýkají). V tomto bodě je ideální sledovat zahraniční filmy bez titulků, aby měl studující cizí jazyk řádně naposlouchán.
B1+. Při čtení rozumí student textům, které obsahují slovní zásobu často užívanou v každodenním životě nebo které se vztahují k jeho práci. Taktéž dokáže porozumět přáním a pocitům v osobním dopise. V rámci samostatného ústního projevu spojuje fráze, kterými popisuje své zážitky, sny, naděje a cíle. Zážitky a dojmy je schopen převést i do písemné formy.
B2. Je klasifikována jako vyšší pokročilost. Tyto znalosti již dovolují porozumět textům současné prózy a většině filmů ve spisovném jazyce. V oblastech svého zájmu zvládne student srozumitelně a podrobně konverzovat, přičemž jeho řeč je tak spontánní a plynulá, že může vést běžný rozhovor s rodilými mluvčími.
B2+. Jedná se o poslední stupeň v kategorii B. Mluvčí, který ovládá B2+, se může aktivně zapojit do různých diskuzích o známých věcech a vysvětlit či obhájit své názory. Také pro něj není problém vysvětlit své stanovisko k aktuálním otázkám a vyzdvihnout výhody i nevýhody konkrétního problému. Obhajovat nebo vyvracet určité názory zvládne i v písemném styku.
C1. Člověk, jehož jazykové schopnosti dosahují úrovně C1, již disponuje profesionální znalostí cizího jazyka. Rozumí dlouhým složitým textům včetně beletrie a dokáže ocenit rozdíly v jejich stylu. Tato profesionální znalost otevírá prostor k odborným článkům a technickým instrukcím, a to včetně témat mimo obor studenta.
C2. Nejvyšší úroveň na jakou se můžete při studiu cizího jazyka dostat. Z těchto studentů se rekrutují překladatelé a tlumočníci, neboť dobře znají idiomatické a hovorové výrazy a nečiní jim potíže rozumět jakémukoliv druhu mluveného projevu včetně vysílaného. Problémy jim nedělá ani rychlá mluva, pakliže mají dostatek času zvyknout si na specifické rysy výslovnosti rodilého mluvčího.
Jaké jazyky jsou nejžádanější?
Tato otázka si vyžaduje specifičtější odpověď. Budeme-li se řídit počtem lidí, kteří danou řečí mluví, pak na plné čáře vyhrává čínština (1,284 miliardy aktivně mluvících osob) před španělštinou (437 milionů), angličtinou (372 milionů) a arabštinou (295 milionů). Sami však tušíte, že tento výčet má jen základní vypovídací hodnotu. Proto použijeme tzv. ukazatel PLI (Power Language Index). Pořadí jazyků je pak kalkulováno na základě kombinace pěti následujících faktorů:
ekonomického postavení jazyka,
využitelnosti při cestování,
jeho diplomatické síly,
schopnosti dorozumět se s ostatními,
jeho zastoupení v médiích, resp. na internetu.
Po kalkulaci těchto faktorů se na první příčce umístila angličtina, kterou následují čínština a francouzština. Z pohledu indexu PLI je zajímavé, že španělština nabrala téměř tolik bodů, jako ruština a němčina dohromady. Naopak využití arabštiny, japonštiny a portugalštiny klesá.
