Když na konci února letošního roku vpadla ruská armáda na Ukrajinu, málokdo v České republice si dovedl představit, jak nás tato událost ovlivní. Bezprecedentní invaze, jež nemá v moderních dějinách obdoby, vyvolala nesouhlas po celém světě včetně Evropy. Evropská unie v reakci na tento čin zavedla vůči agresorovi řadu ekonomických sankcí, mezi které spadá například zákaz dovozu ruské ropy do EU (na základě rozhodnutí Evropské rady z 3. června 2022). Bohužel tato situace také v plné nahotě ukázala, jak je starý kontinent na fosilních palivech z Ruska závislý. Kreml bez vytáček přiznal, že v případě pokračování sankcí pozastaví dodávky zemního plynu (skrze státní společnost Gazprom), jež proudí do Evropy z plynovodu Nord Streamem. Panující nejistota a hledání alternativních řešení pak vyšponovalo cenu energií v ČR do závratných výšin. Není to však jen energetická krize, kterou musí tuzemské firmy řešit. Probíhající válka výrazně ovlivnila také náš pracovní trh (viz články “Jak mohou firmy vyjít vstříc zaměstnancům z Ukrajiny” a “Uznávání kvalifikace zaměstnanců z Ukrajiny je v tuzemsku stále problém”), přičemž experti varují především před odlivem ukrajinské pracovní síly, kterou nemá v aktuální situaci kdo nahradit.
Silná závislost na zaměstnancích z Ukrajiny
Zaměstnávání Ukrajinců má v tuzemsku silnou tradici již od revoluce. Je to logické, protože tato spolupráce přináší prospěch oběma stranám. Ukrajinští pracovníci si u nás vydělají mnohem víc peněz než ve své domovině a na oplátku zastanou práce, které Češi pro nízké ohodnocení nechtějí vykonávat. Tím tuzemským podnikatelům odpadají starosti s hledáním zaměstnanců na nízko kvalifikované a nekvalifikované pozice. Naše firmy oceňují především fakt, že jsou zaměstnanci z Ukrajiny pracovití a spolehliví. Tento trend pak potvrzují i čísla. Ke konci roku 2020 tvořili tito občané druhou největší skupinu cizinců pracujících v ČR (hned po Slovácích) a v počtu zaměstnanců z třetích zemí zaujímali s přehledem první místo (159 468 pracovníků).
V některých odvětvích jsou pak Ukrajinci nenahraditelní. Typicky se jedná o stavebnictví, které je na dělnících z této východoevropské země závislé dlouhodobě. Český Svaz podnikatelů ve stavebnictví odhaduje, že aktuálně na tuzemských stavbách pracuje až 20 tisíc zaměstnanců z Ukrajiny, což představuje přibližně jednu desetinu všech pracovníků z tohoto státu, kteří si vydělávají peníze na území ČR. V tomto segmentu dokonce Ukrajinci předčili naše východní sousedy a představují tak nejpočetnější skupinu cizinců.
Další vlna mobilizace
Ačkoliv se válečný konflikt na Ukrajině dal predikovat z vyjádření obou vrcholných představitelů znepřátelených stran již před letošním únorem, málokterý analytik dokázal odhadnout, v jaké míře tato situace ovlivní český pracovní trh. My jsme toto téma zpracovali v článcích “Jak ovlivní pracovníci z Ukrajiny pracovní trh” a “Pracovníci z Ukrajiny na českém trhu práce v době války”. Na jedné straně přibyla pracovní síla v podobě ukrajinských žen, které kvůli malým dětem preferují zkrácené úvazky a pružnou pracovní dobu, na straně druhé odchází ukrajinští muži bránit svou vlast.
Právě odliv mužů se jeví jako problém, protože na těchto zaměstnancích z Ukrajiny jsou postavené některé sektory, jako již zmiňované stavebnictví. Tuzemské firmy se pak obávají především další vlny mobilizace. Zelenského kabinet se zaobíral možností mobilizovat všechny muže ve věkovém rozpětí 18 – 60 let s velmi vysokými pokutami při nedodržení. Kdyby tito muži skutečně odešli, znamenalo by to zásadní problém pro české společnosti. Tuto skutečnost potvrzuje i ředitel Grafton Recruitment Martin Malo, který dodává, že první mobilizace se českého pracovního trhu prakticky nedotkla, neboť se netýkala Ukrajinců, kteří již v ČR měli práci.
Jaké mohou být následky
Experti se shodují na tom, že pokud skutečně dojde k masivnímu odchodu ukrajinských mužů z České republiky, bude to znamenat tvrdou ránu pro naši ekonomiku. Odliv pracovní síly společně s pozastavením náborových procesů na Ukrajině a Bělorusku se pak nejvíce dotkne průmyslové výroby, automobilové výroby, logistiky a stavebnictví. Chybět budou zejména svářeči (viz článek “Svářeči a jejich uplatnění na pracovním trhu”), slévači, kovoobráběči, strojní zámečníci, elektrikáři, CNC operátoři nebo seřizovači, tedy profese, jež se dlouhodobě obtížně obsazují z českých zdrojů a role cizinců, zejména tedy zaměstnanců z Ukrajiny, je zde klíčová.
Ve chvíli, kdy se společnostem nepodaří vyřešit podstav personálu (téma jsme rozebrali v článku “Vyřešte personální otázky dočasným přidělením zaměstnanců”), nebudou schopné naplnit už zasmluvněné objednávky a realizovat objednávky nové. V praxi jsou již známy případy, kdy firmy nasmlouvaly zakázky, přičemž počítaly s nově příchozími zaměstnanci z Ukrajiny a kvůli pozastavení náborových procesů v této východoevropské zemi musely zakázky přebrat sesterské společnosti v jiných regionech. Následkem je pak propouštění, které se dotkne i kmenových pracovníků. Tím České republice hrozí lavinový efekt.
Řešením je úprava vládních programů
O tom, jak silná je závislost českých firem na zaměstnancích z Ukrajiny, svědčí i program Kvalifikovaný zaměstnanec. Na Ukrajince je v rámci tohoto programu vyčleněna kvóta 40 tisíc ročně, zatímco na zbylých 7 zemí připadá necelých 10 tisíc. Jako nejvhodnější řešení se proto ukazuje změna vládního programu a posílení pozic z ostatních států mimo Ukrajinu. Dobrým příkladem nám může být Polsko, které se při náboru cizinců zaměřilo na asijské země, jako je Kazachstán apod. Pro Českou republiku se jeví jako optimální státy zejména Filipíny, Indie či Bangladéš. Kromě zaměstnanců z Ukrajiny pak můžeme zalovit v ostatních postsovětských republikách typu Moldávie, Kazachstánu nebo Gruzie.
